Nový zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který začal platit od června 2017, omezuje kouření tabáku i elektronických cigaret na mnoha místech. 

Od středy 31. 5. 2017 je na níže uvedených místech zakázáno kouřit a kuřáci mohou dostat za kouření pokutu až 5 000 korun. Prodejci a provozovatelé měli dle zákona odklad 90 dní (do konce srpna 2017) na přizpůsobení své činnosti novým povinnostem.

Čeho se týká

Kouření tabákových výrobků je ze zákona zakázáno ve:

• vnitřních prostorách provozovny stravovacích služeb, tj. ve všech restauracích, barech, vinárnách, kavárnách, čajovnách, klubech, hospodách, diskotékách a dalších podobných zařízeních. Zákaz se nevztahuje na vodní dýmky a elektronické cigarety.

• v prostorách zoologických zahrad, s výjimkou vnějších prostor, které provozovatel ke kouření vyhradí. 

Kouření tabákových výrobků i elektronických cigaret bude ze zákona zakázáno:

• na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy (nově tedy na celém nástupišti. Pokud nástupiště není jasně určené, jedná se o prostor 5 metrů široký a 30m dlouhý před cedulí a 5 m za cedulí)

• ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí,

• v prostoru dětského hřiště a sportoviště určeného převážně pro osoby mladší 18 let

• ve vnitřním prostoru všech typů sportovišť

• ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce

• ve škole a školském zařízení

• v zařízeních určených pro děti

• ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření

• na mezinárodním letišti, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření

• v dopravním prostředku veřejné dopravy

Co dělat, pokud se kouří, kde je to zakázáno:

Můžete samozřejmě upozornit kouřící osobu či provozovatele, že by se na místě nemělo kouřit.  Např. provozovatel restauračního zařízení má ze zákona povinnost kouřící osobu vyzvat, aby přestala či opustila prostor a ta má povinnost uposlechnout.

Máte také právo na porušování zákona upozornit Policii ČR či obecní (městskou) policii, případně informovat městský či obecní úřad. 

Kontroly provádí různé orgány, pro oblast restauračních zařízení jsou to hygienické stanice, kontakty na stanice v bývalých okresních městech jsou dostupné na adrese viz. odkaz dole: https://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/d0036

 

 

Co dělat, pokud kuřáci svým hlučným projevem ruší obyvatele, zejména v noční době:

Právní výklad k zákonnému zmocnění odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra: 

Noční klid a doba nočního klidu

Doba nočního klidu je regulována zákonem, a to zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jako doba od dvacáté druhé do šesté hodiny, přičemž porušení nočního klidu je dle § 5 odst. 1 písm. d) a § 5 odst. 2 písm. a) zákona o některých přestupcích přestupkem proti veřejnému pořádku, za jehož spáchání lze uložit zákonem stanovený správní trest. Pokud jde o samotný pojem noční klid, ten není na rozdíl od doby nočního klidu zákonem vymezen, nicméně pod tímto pojmem lze chápat určitý pokojný stav na určitém místě ve vymezenou dobu, na jehož zachování má společnost zájem za účelem spořádaného a poklidného soužití.

Noční klid je regulován přímo na úrovni zákona, a to z důvodu celospolečenského a státem chráněného zájmu na jeho ochraně. Nicméně i když je doba nočního klidu upravena přímo zákonem, tak to neznamená, že by v době od dvacáté druhé do šesté hodiny nemohly být konány žádné akce či oslavy. Ty mohou být konány i v době nočního klidu, neboť v České republice není jejich konání omezeno, avšak po dvacáté druhé hodině musí být konány pouze způsobem nenarušujícím noční klid.

Oprávnění obcí vydávat obecně závazné vyhlášky o regulaci nočního klidu

I když je doba nočního klidu regulována na úrovni zákona, neznamená to absenci oprávnění obce regulovat za určitých podmínek dobu nočního klidu v samostatné působnosti formou obecně závazné vyhlášky.

Obce mohou, pokud se tak rozhodnou, regulovat dobu nočního klidu na svém území formou obecně závazné vyhlášky, a to na základě ustanovení § 5 odst. 6 zákona o některých přestupcích. Dle tohoto zákonného ustanovení platí, že: „Dobou nočního klidu se rozumí doba od dvacáté druhé do šesté hodiny. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována.“ Obce tedy nemají povinnost vydávat obecně závazné vyhlášky o regulaci nočního klidu, mají však možnost v případě existence výjimečných případů, zejména slavností či obdobných společenských akcí, v době jejich konání dobu nočního klidu formou obecně závazné vyhlášky upravit. Vydání obecně závazné vyhlášky o regulaci doby nočního klidu je proto právem obce, nikoliv povinností, a to s ohledem na skutečnost, že je doba nočního klidu regulována přímo zákonem a platí automaticky na celém území České republiky, tedy i na celém území obce, a to bez ohledu na to, zda obec vydala obecně závaznou vyhlášku o regulaci nočního klidu či nikoliv.

K výkladu pojmu „výjimečné případy“ s využitím Slovníku současné češtiny (kolektiv; Brno: Lingea, 2011) uvádíme: „Případem“ je událost, která se stala nebo stane, předpokládaný jev. „Výjimečný“ znamená „odchylující se od průměru, zvyklosti“. Podobně „výjimkou“ je odchylka od pravidla, běžného chodu událostí. Výjimečným případem v tomto kontextu je tedy událost, v souvislosti s níž se lze od pravidla, kterým je to, že dobou nočního klidu se rozumí doba od dvacáté druhé do šesté hodiny, odchýlit.

Problematikou stanovování výjimečných případů se zabýval i Ústavní soud, který ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/16 ve věci obecně závazné vyhlášky města Chrastavy judikoval, že: „Veřejný zájem, jakým je nerušený odpočinek v noční době, má být zájmem na udržení místních tradic a na upevňování mezilidských vazeb skrze hlasité noční aktivity převážen toliko ve výjimečných případech. Tyto výjimečné případy, kdy se doba nočního klidu stanoví jako kratší nebo žádná, je třeba vymezit natolik určitě, aby lidé v obci žijící mohli počet a rozložení potenciálně částečně či úplně probdělých nocí v roce předvídat, tedy aby lidé žijící v obci přesně věděli, kdy či za jakých okolností na nerušený odpočinek v délce osmi hodin vzhledem k místním specifikům nárok nemají, protože osoby tento jejich odpočinek narušující za to nebudou podléhat veřejnoprávní sankci. Takovéto dny je třeba vymezit buď konkrétním datem (například 1. 1.), datovatelným obdobím (například velikonoční svátky) či událostí, jejíž datum je vzhledem k místním tradicím předvídatelné. Vymezení výjimečných případů, kdy je doba nočního klidu stanovena dobou kratší než stanoví zákon, nelze vázat na konkrétního pořadatele akce, byť by jím byla obec samotná.“

V předmětném nálezu Ústavní soud judikoval, jak mají být výjimečné případy z doby nočního klidu (takové události, kdy je zájem na dodržení obecně uznávané doby nočního klidu převážen zájmem na udržení místních tradic a upevňování mezilidských vazeb skrze hlasité aktivity) stanoveny, a to buď konkrétním datem, datovatelným obdobím nebo událostí, jejíž datum je vzhledem k místním tradicím předvídatelné. Ke způsobu stanovení výjimek z doby nočního klidu uvádíme, že obecně závazná vyhláška nemusí obsahovat zcela přesný název akce, ani zcela individualizované určení doby konání akce, avšak Ústavní soud požaduje, aby tyto akce a doba jejich konání byly pro adresáty normy časově určitelné a předvídatelné, tedy vymezené alespoň pomocí typové charakteristiky a s tím související určení časového úseku, v němž bude akce konána (např. slovním popisem tradiční a v obci každoročně konané akce s uvedením alespoň měsíce, ve kterém bude akce konána, a rozsahem úpravy doby nočního klidu, např. že se jedná pouze o jednu noc).

Jak ze zákona o některých přestupcích, tak i z předmětného nálezu Ústavního soudu jasně vyplývá, že k úpravě zákonem stanovené doby nočního klidu by měly obce přistupovat jen a pouze ve výjimečných případech, a to tak, aby byl počet těchto nocí pro lidi žijící v obci předvídatelný a aby se mohli tito lidé na tyto výjimečné případy předem připravit. Zákonem chráněný zájem na ochraně nočního klidu má proto přednost před konáním akcí či oslav, při kterých by byla doba nočního klidu zkrácena nebo při nichž by nemusela být dodržována.

Obce jsou tedy oprávněny obecně závaznou vyhláškou ve výjimečných případech upravit dobu nočního klidu odlišně od zákona o některých přestupcích, a to pouze jejím zkrácením (např. až od 01:00 hod), neboť prodloužit dobu nočního klidu (např. do 08:00 hod) zákon neumožňuje. S ohledem na výše uvedené lze proto konstatovat, že vydání obecně závazné vyhlášky o regulaci doby nočního klidu je právem obce (obec nemá povinnost vyhlášku o regulaci nočního klidu vydat), přičemž obec může v takové vyhlášce taxativním (úplným) výčtem stanovit jen a pouze výjimečné případy (akce celoobecního významu), při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo při nichž nemusí být doba nočního klidu dodržována. Taková obecně závazná vyhláška by však měla být dle judikatury Ústavního soudu vydána s dostatečným předstihem, aby se lidé žijící v obci mohli na tyto výjimečné případy, kdy bude doba nočního klidu oproti zákonu upravena, předem připravit. To znamená, že pouze v případě, že by s ohledem na místní poměry určité obce bylo možno určitou akci považovat za akci celoobecního významu, by mohla být taková akce uvedena přímo v obecně závazné vyhlášce, jakožto výjimečný případ z doby nočního klidu. Je nezbytné si totiž uvědomit, že konání každé akce není výjimečným případem, pro který by musela být udělena výjimka ze zákonem stanovené doby nočního klidu.

Na závěr obecní (městská) policie bude ke konkrétním případům hlasitých kuřáků vyjíždět a upozorňovat je na rušení nočního klidu, kdy oznamovatel uvede příčinu rušení nočního klidu právě to hlasité chování s tím, že každé oznámení může být následně řešeno před správním orgánem jako přestupek proti občanskému soužití, kdy se fyzická osoba dopustí schválnosti. V tomto případě musí oznamovatel počítat s tím, že celý skutek musí být řádně zdokumentován a rovněž počítat se svědeckou výpovědí ve správním řízení. V případě, kdy strážníci budou upozorňovat jednotlivé osoby na rušení nočního klidu podruhé na místě samém, lze tento přestupek řešit neuposlechnutím výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.